Aleš Lamr
Narozen 12. 6. 1943 v Olomouci. V rodině žijící několik generací v Litovli, z rodu kamnářů a keramiků, kteří jsou v tomto oboru podnes činní.
V letech 1960 – 64 vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu, oddělení prostorového výtvarnictví v Brně, u prof. J. A. Šálka. V letech 1964 – 66 mohl v době vojenské služby pracovat jako výtvarník.
Potom byl krátce na Barrandově u filmu jako asistent režie. Od roku 1968 byl registrován v tehdejším SČVU, nyní v Unii výtvarných umělců jako volný výtvarník.
Významnější cesty do ciziny uskutečnil v letech 1969 do Švédska, 1975 do Francie, 1979 do USA, potom častější cesty po západní Evropě.
Pracuje také jako grafik, sochař a keramik a realizoval řadu významných prací v architektuře.
Zajímá vás, jak vznikají obrazy Aleše Lamra?
Výstavy
Počátek tvorby
Jako osobitý malíř, grafik, sochař a keramik si Aleš Lamr získal pozornost nejen odborných kruhů, ale i širší kulturní veřejnosti. Od výstavy Obraz 1969 v Brně, dnes výstavy svým způsobem historické, se s Lamrovým dílem počítá jako s platnou hodnotou současného českého umění. A kdybychom předběžně upozornili na jisté ideové i formální souvislosti s proudem takových relativně méně známých center umění, jako je ve Spojených státech specifická groteska v Kalifornii a hravě kritický naivismus v Chicagu – koncem šedesátých a v sedmdesátých letech, pak nám nic nebrání v tom, abychom v Lamrově tvorbě viděli něco víc než jen lokální zvláštnost kulturního vývoje.
Formování
V podobě napříště téměř závazné se Lamrův obraz definuje v letech 1970-72. Malíř vychází z volné obrysové linky, jejímž prostřednictvím vykrajuje podoby osob i věcí, dále charakterizovaných plošnou barvou zvláštního, příznačně lamrovského tónu. Vše v hravém, často lehce manýrizujícím rytmu. Kresba siluet v ploše nicméně neznamená, že jsou to obrazy, kresba a grafiky bez prostoru. Právě naopak, vynalézavá práce s kulisami prostorových plánů vytváří zcela přesvědčivé prostorové jeviště, připravené dát možnost ke spontánnímu rozvinutí četnějšímu figurálnímu výjevu. Ne nadarmo Aleš Lamr studoval prostorové výtvarnictví a sám se uplatnil nejen v divadle, ale později i v oblasti nástěnné malby.
Dynamicky otevřený prostor Aleše Lamra
S Alešem Lamrem hned zkraje sedmdesátých let do českého umění vniká dynamicky otevřený prostor. Určitou zvláštností bylo, že Lamr chápal obrazovou scénu jako neobyčejně hybnou tvarovou mozaiku. Silueta objektu i jeho vnitřní struktura se plynule spojují s okolním prostorem. Vše se stává jednotným polem živého tvarového dění. Zcela mizí zásadní rozdíl mezi znakem konkrétního předmětu, odvozeným z reality, a zcela abstraktním tvarem. Svět jakoby figurou plynule prostupoval a ta sama se zase rozplývá v obecné struktuře světa. Tytéž barevné skvrny uvnitř i vně figury. To vše v dekorativně účinných, pestrých, ale přitom harmonicky změkčených tóninách akrylových barev. Zvýrazněná umělost obrazu je přitom jedním z prvků malířovy radosti z autonomie umění, ze svobodné hry barevných tvarů, radosti ze svrchované manipulace se světem v obrazovém prostoru řízeném pouze umělcovou imaginací. Aleš Lamr se začíná věnovat i sochám, vlastně malířským objektům zvláštního ražení. Rád se jimi obklopuje, vystavuje je v nikách nádvorní stěny malostranského domu, kde bydlí. Je to období, kdy se daří jeho barevným kresbám a kdy se znovu o slovo hlásí grafika.
Manifestace tvůrčí svobody v období okupace
Manifestace tvůrčí svobody stála na počátku dlouhých let okupace tehdejšího Československa. Byla nejen vítaným činem umění, ale i celé kultury. V nastalém dusnu dějinné absurdity okupace a tak zvané normalizace nabízel právě Lamrův obraz možnost radovat se z pestrosti života, humorem vyrovnávat tlaky šedivé a beznadějně zpustlé doby.
Lamrova groteska ale byla již od počátku veselá, ovládal ji plývajícími ze rmutných existenciálních úvah. osvobozující anarchismus výtvarného gagu. Vyjadřovala nekomplikovanou radost z pestré proměnlivosti světa. Důležitou roli zde hrála volná organizace zobrazivých, polozobrazivých i abstraktních tvarů v jednoduše naznačeném, otevřeném prostoru obrazu
Abstraktní obecnost a nedohledno kosmických dálek
I když na svém staronovém směřování k duchovním hodnotám neměl Aleš Lamr v dalším vývoji co měnit, v jeho obrazech z posledního desetiletí můžeme sledovat další posun. Týká se to míry zobecnění a svým způsobem i odpsychologizování obsahu sdělení. Malíř ve stále větších formátech objevuje krásy jakýchsi základních tvarových konfigurací, atˇ již geometricky určitých či anarchisticky amorfních. Jakoby chtěl vysledovat všechny tvarové typy a prototypy, které určují syntetickou podstatu světa, včetně nově odmýtizovaného kosmu. Obraz svůj tvarový obsah situuje do abstraktní obecnosti a snad i nedohledna kosmických dálek.